Seznamovák 2012

Zážitky a vzpomínky

Budíček ve čtyři ráno. Pak o půl páté. Sakra, nestíhám vlak. Rychle chytnout první trolejbus a hurá na nádraží. Na Brněnském hlavním nádrží ranní zmatek, jen najít tu správnou šalinu směr Janáčkovo divadlo. Všude spousta lidí, kteří evidentně taky jedou na Seznamovák. V autobuse najít volné místo. Dlouhá cesta přede mnou, přece nebudu sedět a dívat se okolo. Ahoj, já jsem Adam a už to jede. Za pár hodin dorazíme k Orlíku - na místo činu. Zapsat se, rozdělit do chatek a šupem na první teambuilding poznat nové spolužáky. Ve skupině bylo dohromady několik fakult a hrály se první seznamovací hry. Jména. Ze začátku zoufalství, po hodině jsem si pamatoval všech třicet jmen. Začalo se stmívat a bylo cítit večeři. Párek. Během večeře se začala ozývat hudba z první párty. Ten večer nikdo neseděl na pokoji, všichni se bavili. Ať už popíjením na baru v doprovodu tanečních kreací či hraním deskových her v doprovodu klavíru.

Ráno bylo těžké, ale přijít o dobrovolnou rozcvičku by byla škoda. Rychle shltnout snídani a šup se zapsat na volejbal. Méně sportovně nadaní kamarádi se šli přidat k turnaji v petanque. Do oběda bylo dohráno a po obědě další várka seznamovacích her. Tentokrát záživnějších. Kdo by se v tom horku nechtěl proletět na rukách spolužáků do bazénu jako rocková hvězda. Teambuilding utekl jako nic a už byl cítit párek. Po večeři jsme se sešli u prvního táboráku a za doprovodu zvuků z párty plné diskotékové hudby jsme se prozpívali až do svítání.

Další den ráno naskákalo pár odvážlivců do auta směr most přes Orlickou přehradou nechat se shodit dolů přivázání za kotníky. My méně odvážní jsme měli na výběr mezi turnajem ve fotbale či badmintonu. Během turnajů se vrátili skokani, a i když někteří z nich další dva dny vynechali jídlo, vypadali spokojeně. Po obědě probíhaly v kině školení informačních systémů škol. Všichni se dozvěděli, jak si zaregistrovat první předměty, na jaké profesory si dát pozor nebo kam jít v Brně koupit šalinkartu a vyhnout se hodinové frontě. Bez těchto informací by byl první měsíc v Brně rozhodně obtížnější. Odpoledne navíc měly přijet dárečky v podobě Seznamováku z Olomouce plného holek. Instruktory nenapadlo nic lepšího, než nastrojit stromeček jako na Vánoce. Velmi svérázně nastrojit. Na uvítanou jsme holkám zatančili krátkou kreaci z hitu Gangnam Style. Večer jsem pak oblíkl spací tričko, strčil špunty do uší a šel se bavit na pyžamovou párty. Jen jsem se divil, kolik holek spí v saténových košilkách.

Přiznávám, tento den jsem rozcvičku nezvládl. Ale to jen proto, aby bylo dost energie na plánový výlet ke Zvíkovskému hradu. Lenivější mohli zůstat v areálu a přiučit se žonglérské triky nebo se nechat poučit, jaké zvolit stíny a mekeup od profesionálky. Mírně orumění jsme se vrátili akorát na večeři. Po té byl krásný teambuilding, po kterém se všichni rozutekli k táboráku nebo na pokerový turnaj. Později večer začala párty, která se protáhla až do svítání.

Další den byla na programu Aniččina stezka poznání. Klasická táborová bojovka, která vzhledem k věku sklidila úspěch. Já jsem se s radostí vrátil do dětských let a šel si zaběhat po lese a splnit pár vtipných úkolů. Finále stezky - hledání pokladu - probíhalo večer po setmění. Po nalezení pokladu jsme se všichni sešli u obrovského táboráku. Ani déšť nás neodradil.

Poslední den bohužel nepřálo počasí. Instruktoři však nebyli překvapeni a vymysleli náhradní program. Turnaje ve stolním fotbálku a stolním tenisu zabraly celé dopoledne. Odpoledne následovalo překvapení. Vzhledem k tomu, že byla středa - a všichni víme, že středa je studentský den - bylo odpoledne plné alkoholu a šílených her. Žíznivých her, jak je instruktoři pojmenovali. Před večeří náročná finální štafeta. Ani se nedivím, že si ten den přišlo pro párek tak málo lidí. Večer se instruktoři vyhecovali a uspořádali parodii na Partičku - improvizační divadlo. Dvě hodiny umění uteklo až moc rychle, ale nebyl čas. Na programu byla poslední párty na téma travesti, která se protáhla až do snídaně.

No a podle toho taky vypadalo ráno. Kluci se vzbudili na pandy. Rozmazané stíny kolem očí, zbytky rtěnky a věřím, že všem bylo podobně špatně jako mi. Holky oduzlovávaly drdoly, vracely kšiltovky a sháněly podprsenky, které večer předtím půjčily.

No a takhle jsme jeli směr Brno. Zděšené pohledy lidí, když jsme odpoledne vyskákali u Janáčkova divadla z autobusu jako opice byly k nezaplacení. Stejně jako zážitky z celého Seznamováku.