Seznamovák 2013

Zážitky a vzpomínky

Do Náměště nad Oslavou jsem odjížděla s velmi smíšenými pocity, nevěděla jsem, co můžu od Seznamováku čekat. Ještě před odjezdem ze mě napětí trochu spadlo, protože jsem u Janáčkova divadla, odkud byl hromadný odjezd, viděla podobné pocity ve tvářích téměř všech účastníků. A taky protože bylo poznat, že účast bude velká a různorodá a moje nejhorší obavy se nenaplní.

Kemp samotný byl tak trochu svět sám o sobě, mimo civilizaci. Ležel přímo u řeky Oslavy uprostřed lesů. O to víc mě překvapil poměrně slušný signál a wi-fi síť. Vybavení a zázemí mi připomnělo dětské tábory, na které jsem tak ráda jezdívala. Za tu cenu přiměřené, to půjde, říkala jsem si.

Po splnění prvního seznamovacího úkolu, kdy si všichni museli najít někoho do počtu na chatku, byla první informační schůze. Instruktoři se představili a rozdělili si účastníky podle fakult na teambuildingové skupiny. První (a nejtěžší) aktivita byla jasná – pokusit se zapamatovat si všechna jména svých budoucích spolužáků. Ať se dařilo více či méně, všem skupinám to zabralo celý zbytek odpoledne. Po překvapivě dobré večeři nás čekalo to, o čem seznamovací pobyty z velké míry jsou – socializace na večerní party. Prostředí k tomu přímo vybízelo – velký party stan vybavený DJským pultem, parketem a podiem a pro osvěžení venkovní bar/bufet. V pozdních večerních hodinách už ledy úplně povolily a zdálo se, že se neznáme pár hodin, ale mnohem déle.

Druhý den začal dobrovolnou rozcvičkou a dopoledním sportovním programem, turnajem ve fotbalu a v pétanque. Ti, kteří se zúčastnit nechtěli, měli naprostou volnost. K dispozici jim byl bazén, čajovna s vodními dýmkami a deskovými hrami a spousta sportovního náčiní. I kdyby chtěli, nestihli by za ten týden pobytu vyzkoušet všechno. Mezi nejoblíbenější patřily minibiky, čtyřkolky, skákací boty, rakety, pálky a míče. Každou chvílí areálem někdo prosvištěl nebo proběhl v rámci zábavy.

Odpoledne jsme se opět sešli na teambuildongové aktivity, tentokrát s účelem lépe se poznat. Jména už povětšinou šla, tak jsme se o sobě chtěli i něco dozvědět. Na závěr jsme otestovali, na kolik si už navzájem věříme – zkusili jsme běh důvěry a stage diving. Výsledek dobrý, nikdo nezraněn. Večer přibyla jako alternativa k party posezení u táboráku se zpěvem za doprovodu kytary.

Na dopoledním programu třetího dne byly po rozcvičce naplánovány další dva turnaje, tentokrát ve volejbalu a ping pongu. Pro vítěze byly připraveny medaile, které se rozdávaly v průběhu celého Seznamováku za soutěže a hry, pro všechny nezúčastněné bylo opět k dispozici vybavení a náčiní. Na odpoledním teambuildingu bylo poznat, že už i poslední zábrany opadly. Týmy měly tentokrát kromě vlastních her na pořadu i mezifakultní souboje – mezi ty patřilo jak známé hutututu (nutno podotknout, že náš tým plný křehkých slečen z MUNI neměl proti silákům z VUT šanci), tak i velmi chaotické „lajny“. Po náročném odpoledni bylo příjemným zpestřením a osvěžením malé překvapení – oslava narozenin instruktora Ládi, který dárky nedostával, ale dával. Na dně bazénu na nás čekaly vychlazené Radlery, pro které jsme si nadšeně skočili. Pro zahřátí a pobavení přihlížejících se ještě instruktor Dávid zhostil role cvičitele lekce aquaaerobiku, čímž odpoledne perfektně zakončil.

Čtvrtý den byl pro změnu celý jiný. Dopoledne jsme měli možnost navštívit Honzíkovu cirkusovou školu, kde jsme se naučili žonglovat a vyrábět si žonglovací míčky, zkusili jsme si chůzi po slacklajně a spoustu dalších věcí. Ve 12 hodin pak byl pro zájemce odchod na výlet do nedaleké Náměšti nad Oslavou, kde jsme strávili celé odpoledne. Na večer byly tentokrát připraveny rovnou tři programy: táborák, karaoke s následnou rockotékou a v komornějším prostředí provizorního kino sálu se rozjela alternative party.

Na rozcvičce byla další den už poměrně mizivá účast, to se ovšem nedá říct o turnajích v kroketu a stolním fotbálku, které potom následovaly. Ještě, že šlo o tak nenamáhavé sporty, protože nás čekal akční odpolední program. Instruktoři připravili týmovou bojovku nazvanou Stezka Danovy mámy. Nejen, že byla v náročném terénu okolních lesů měřená na čas, stejně důležité bylo i splnění méně či více náročných úkolů, za které jsme získávali potřebné indicie. Celá hra měla večer po informační schůzi velké finále – v areálu byl ukryt poklad, který jsme měli za úkol najít. Instruktoři nám ani potom nedovolili se nudit a k pobavení všech se předvedli se svým improvizačním talentem ve vlastní verzi oblíbené Partičky. Některé scény jsou mimo jiné i na Youtube. Po skončení a dlouhém potlesku následoval obvyklý večerní program, party a táborák, které tentokrát doplnil ještě turnaj v pokeru.

Další den se konalo důležité školení o informačních systémech. Jak studenti MUNI, tak VUT se naučili pracovat se svými systémy, předcházet možným nástrahám studia a taky se především dozvěděli, jak to vlastně chodí na jejich fakultách. Jaké všechny předměty jsou povinné (a co to vůbec jsou povinné a volitelné předměty), kteří učitelé jsou oblíbení, kteří méně a jak se na kterého musí, jak se neztratit ve správě kolejí a menz a jak to vlastně chodí u zkoušek. A protože jsou naše školy v Brně, centru studentského života, tak i kam zajít na dobré pivo a levné jídlo, popřípadě kde si v klidu sednout s kávou a učením.

Aby se seriózní nálada trochu uvolnila, po obědě nás čekala poslední turnusová hra. Tedy, přímo hry nazvané Thirsty Games. Prý abychom se připravili na studentské středy. A že jsme se připravili pořádně. Na různých stanovištích jsme na všechny neobvyklé způsoby pili pivo ve velkém. Skutečným finále byl pak opilecký běh, který odpolední program ukončil. Když jsme opět nabrali síly, sešli jsme se na koncertu brněnské skupiny Black Ties. Pak už se rozjela poslední rozlučková akce, tentokrát tematická travesti party.

Poslední den nezbývalo nic jiného, než promítání fotek, vyhlášení vítěze celoseznamovácké hry Kiss Death, a samozřejmě loučení. Je zvláštní, nakolik vám cizí lidé za týden přirostou k srdci. Proto jsme si slibovali, že se už za pár dnů znovu uvidíme, konečně v Brně. A můžu říct, že těm slibům jsme dostáli, protože pro nás Seznamovák neskončil. Na to byl prostě nezapomenutelný.